Branný den ještě jednou - z pohledu pana učitele Kučery

Branný den na Základní škole v Dolních Beřkovicích

_________________________________________________

   Přišel jeden uplakaný pátek . 6.10. ať se vám to líbí nebo ne. Podzim se ujal své vlády a zlobí zimou a pošmourným počasím, což neseme většinou nelibě. Do naší školy vpadli zelení instruktoři  z  Ústí nad Labem. Jejich specializace  byla chválihodná. Pan ředitel zajistil odborníky na brannou výchovu. Do škol se vrací to, co sametová revoluce prozíravě vymýtila. Vzhledem k rozmazlené ajťácké mládeži jsem se s příchodem branných věrozvěstů radoval. Se svou šestou B jsem prošel pěti stanovišti, která  čekala i na mé kolegy se svými třídami. Co si na nás hoši z Ústí tedy připravili!

   Nabitá tělocvična se brzy vyprázdnila. Jednotlivé třídy se svými učiteli se rozešly za novým poznáním. První zastávkou bylo stanoviště v hale, kde pán v moderních maskáčích osvětlil žákům historickou roli naší armády, která se formovala již od Masarykovy První republiky .Se svým historickým  traktátem dospěl až k profesionální armádě, která se zúčastnila několika zahraničních misí, jako byl například Kundúz v Afghanistánu. Na závěr první mise připravil líbivé závody ve vojenských mundurech. Druhou zastávkou byla zdravověda, kde zjevně fundovaný muž osvětlil žákům, kterak lze zachránit jedince v prekérních situacích při kolapsech, krváceních a srdečních zástavách.  Číslo 155 se stalo populárním a žáci jej jistě nezapomenou. Na třetím stanovišti nás čekala úskalí chemie, která by na nás mohl připravit rudý Kim-čong-un. Uniklé plyny korejského zloducha by byly krajně nebezpečné a od pátku naši adolescenti vědí, jak se bránit a přežít. Čtvrté stanoviště nám přiblížilo evakuaci, aneb co si vzít sebou při úprku před atomovým hřibem, či hrozícím islámským státem. Páté stanoviště bylo pro naše žáky nejinteresantnější. Stříleli z airsoftových zbraní a zhlédli základy sebeobrany. Poledne se nachýlilo. Akce pomalu končila a žáci spokojeně odešli do školní jídelny odebrat stravu. Třeba se někteří z nich stanou za pár let oporami naší profesionální armády. Myslím, že několikaměsíční vojenský výcvik by našim rozmazleným ajťákům jenom prospěl. Dnešní prospěšná akce mě v tom jenom utvrdila. Pokrokovou píseň bolševiků „ Přes spáleniště, přes krvavé řeky „ by se učit nemuseli ,ale učit se samostatnosti a rozhodnosti při vypjatých situacích by nebylo na škodu.

Končím s pozdravem armádě zdar.

Mgr. Standa Kučera